top of page

Ženské kruhy

IMG_6340.jpg

Cesta Afrických králů

Když umírá jeden starý muž, povolá k sobě své lidi, rodinu, bližní. Každému z nich dá jednu silnou a krátkou hůl. "Zlomte ji" řekne a všichni s určitým úsilím nakonec hůl přelomí. 

To se stane, když je duše sama a bez nikoho. Může být snadno zlomena.

Potom dá starý muž každému jinou hůl a říká: "Chtěl bych, abyste žili takto, až odejdu. Dejte své hole dohromady po dvou a třech. Nyní zkuste svazky zlomit napůl."
Nikomu se nepodařilo hole přelomit, když byly ve svazku dvě nebo jich v něm bylo víc. Starý muž se usmívá. Jsme silní když stojíme s další duší. Když jsme s ostatními, nemůžeme být zlomeni. 

Tento úryvek je z knihy Ženy, které běhaly s vlky a vystihuje to, co vnímám v propojování se. Ať už jsme jakkoli silné, pokud zde stojíme samy, nakonec nás okolnosti života mohou sejmout. Pokud však držíme pospolu, není tak snadné nás lapit, potopit, či jinak ublížit. V době mnohého pokřivení se o ženy, které se probouzejí do své síly a svobody, mohou pokoušet mnohé protichůdné síly. Světlo vždy přiláká můry. Zároveň se zde, na tomto místě v tento čas svého rozvoje můžeme ocitnout samy. Ti, kteří nám byli blízko nám již nerozumí. Můžeme se cítit zranitelně, ztraceně, ocitáme se ve světě nikoho. Víme však, že jdeme dobře. Cítíme to až do morku kostí. A zde na okraji společnosti, v domnění úplného vyhnanství, nacházíme požehnání v podobě těch, kteří ladí s melodií našeho Srdce, zpívají stejnou píseň života. O svobodě. Lásce. Pravdě. Opravdovosti a plného prožívání.


A to je proč cítím potřebu svolávat nám podobné. Abychom našly to kýžené bezpečí, místo, kde se můžeme uvolnit do toho, kým skutečně jsme. Abychom obnovily víru v ženskou spolupráci, vzájemnost, sesterství. Abychom si poskytly péči, vyživily se. Sdílely své příběhy, a byly si podporou v časech léčení i tvoření nového. Abychom zacelily šrámy na Duši. A také abychom si nastavily pravdivé a laskavé zrcadlo.

 

Jsou místa, na která samy nenahlédneme, určité vzorce chování a myšlení, které mohou být destruktivní, s námi často žijí celý život, a tak je prohlédneme jedině, když nám někdo nabídne jejich jasnou podobu. Ve chvíli, kdy je vidíme, může přijít také řešení a větší osvobození. 



Navzájem také nacházíme inspiraci, jak jinak lze život žít, jak smýšlet. Navzájem se aktivujeme a podporujeme skrze prosté Bytí toho, kým jsme, kým si každá jedna z nás již dovolila být, jak svobodně se projevovat a prožívat sebe sama.

IMG_8842.jpg

Ženy, které běhají s vlky

Všechny jsme naplněny touhou být nespoutané. Tato touha je však omezována "protilátkami" ověřenými tradicí. Učili nás se za ni stydět. Nechávaly jsme si růst dlouhé vlasy a používaly je k zakrývání svých citů. Stín Divošky nás však stále provází - a ať jsme, kde jsme, ten stín, který nás pronásleduje, má čtyři nohy.

~ Clarisa Pinkola Estés

Kniha - Ženy, které běhaly s vlky - se stala mou průvodkyní v dobách temna. Byla mi přítelkyní, když jsem se ocitala
právě v té zemi nikoho, kdy jsem byla zdánlivě opuštěna. Vždy jsem v ní našla útěchu a pochopení. Kdykoli ji otevřu, čtu ve své vlastní Duši, mnoho mě o ní a jejích cyklech naučila. Proto ji s láskou doporučuji každé ženě, která se vydává cestou Svobody. Jsem Vlčicí srdcem i duší, a svolávám sobě podobné - ty, které již slyší tuto hlubokou touhu Duše, navrátit si divokost. Proto jsem naše ženská setkávání pojmenovala právě po ní. V přítomném čase, neb my je čas plně oživit archetyp Divošky v nás.
Proto pokud Tě volá, přidej se k nám, po stopách Divošky. Prozatím v ve facebookové skupině
Ženy, které běhají s vlky

EM0R0145.jpg
bottom of page