Ať už jsou to vějíře, nebo jiné silové předměty, měli bychom si být vědomi toho, že jsou to umocňovače energie. Teče skrze ně mnoho sil. Když takový artefakt vezmete do rukou, měli byste jej cítit, cítit se s ním v souladu, nechat se od něj učit a vnímat, co jednotlivé postavení rukou, směřování a záměr dělá v prostoru. Co dělá s vámi, jak se s tím cítíte.
Vějíře ode mě nejsou hračky. Občas někoho u stánku zarazí cena. Vlastně častěji než často. Chtěli si pořídit něco pěkného, jen protože se jim to líbí. Ale to není správné užití předmětu síly. A asi ani ničeho jiného. Učím se tomu samému i s oblečením. Jen protože je ten kousek krásný, neznamená, že je pro mě podporující.
Nejdůležitějším faktorem je to, jak se v tom cítím, jak se cítím s tím předmětem, který si chci osvojit. Ostatně, vějíře mnou tvořené si vybírají spíše sami, a ten pro koho jsou buď tuto výzvu přijme a nechá se vést, anebo si nechá tuto příležitost proklouznout mezi prsty. Brány do jiných světů se otevírají jen na nějakou dobu a příležitost může minout bez povšimnutí, nebo z nerozhodnosti. Ty samé dveře se už znovu neotevřou. Otevřou se jindy, jiné, jinam.
Mě samotnou vějíře učí. Učí mě si stoupnut do své hodnoty, neb cenu si určují samy. Pokud je taková, která by mě ani ve snu nenapadla, napadne mě ve snu:D a probudím se s jasností. Už o tom tolik nepochybuji. Vnímám, co do každého vplétám, jaký příběh vypráví a jakou medicínu předává. Přeji si, aby se dostaly do rukou jen těm, kteří jejich sílu využijí správně, kteří přijmou tu výzvu, kterou jim vějíř - a tím i já sama - nabízím.
Ti, jež naslouchají srdcem, dokáží cítit, co jim vějíř chce předat, co chce vyprávět o nich samotných, o životě, čemu je chce učit a co skrze něj sami mohou tvořit a předávat. Je velký rozdíl mezi vějířem, který chce být na osobní užití, a který chce, aby se s ním pracovalo i s dalšími - a na dalších - bytostech. A mohou to být lidé, ale můžou to být také zvířata, či příroda. Jeden můj osobní vějíř je na práci s krajinou a já se stále učím, jak jej používat tak, jak si přeje. Jak hladit krajinu, jak laskat zem a uhlazovat pocuchané energie, navracet je zpátky do harmonie - tím, že v ní sama spočívám a z toho místa posílám energii souladu a rovnováhy dál. Je to krásná medicína a já za ni ze srdce děkuji.
Některé vějíře sekají, utínají staré vzorce, programy, vlákna energií která se za námi linou jak smrad, ale už mají být propuštěny. Jsou vějíře, které uhlazují energii, jiné přeprogramovávají. Další mávnutím křídel otevírají a probouzející tvá vlastní křídla, abys mohla vyletět. A je to především o člověku, jež je vezme do rukou. Jakou cestu ušel, co vše je schopen uvidět a zachytit v prostoru, jak dokáže být průchozí energiím vyššího záměru, který se přes ně přelévá.
Nejvíce jsem o vějířích poznala, když jej vzal do ruky někdo, kdo věděl, jak je použít a očistil mě. Je to jiné, než když se očisťuji sama. Ten daný člověk tomu dává přidanou hodnotu svou vlastní cestou a medicínou, a ta síla je neskutečná, dechberoucí, přesahující. V ty chvíle jsem v tak hluboké vděčnosti a fascinaci nad tím, jakou moc tyto předměty mají, když jsou ve správných rukou. V tu chvíli mi to dává celé smysl. Protože já to můžu vnímat z určitých úrovních z pozice tvůrce. Cítím ty bytosti, vnímám jejich medicínu, proudí přese mě to, co přinášejí, o čem vyprávějí. Ale když jsou pak správně uchopeny, teprve tehdy naplno přitéká potvrzení toho, jak pravdivé je to, co tvořím.
Miluji též, jak se změní realita, když bytost lidská vezme do ruky bytost vějíře, s kterou k sobě patří, a která danému jedinci otevírá přístup k jeho potenciálu, jež chce být vyjádřen. Vějíř je plnohodnotným průvodcem pro ty, jež rádi pracují se sebou, kteří se nebojí výzev a jsou ochotni si sáhnout do nitra sebe, kde je prostor nekonečného potenciálu, klidu, ticha, ale často také bolesti a zranění. A proto mnozí stále ještě váhají, a ač by moc chtěli, ne a ne se rozhoupat k činu, a překročení prahu známého.
Už není na co čekat, pokud cítíš volání, ač ti přijde nelogické, jdi a následuj jej. Uvidíš, co to v tvém životě vykouzlí za změny.
Je možnost si u mě vějíře osahat, prohlédnout, naladit, nacítit se na ně a vyslechnout si jejich příběh, můj příběh, a sdílet ten svůj. Chaloupka i moje přítomnost je léčivou oázou, tak už dále neváhej a vyslyš volání.. vpřed Tě pohání, do nových a nepoznaných míst, kde najdeš sebe.
Comments