Esence vnitřního bohatství, celistvosti, pevnosti a jistoty v sebe. Opora v sobě. Vede tě do míst, kde se cítíš jistá, stabilní, a z toho místa se ptá - “co cítíš?” “Následuj své pocity z tohoto místa vnitřního klidu a středu”
 
Neb říká se, následovat svoje pocity, ale co když je v nás chaos, zmatek. Nikdo nás neučil si uklidit emocionálně. Vnímat ten mejdan a nechat ho v sobě ustat, než budeme konat. Tento vějíř vede to vnitřního ztišení, klidu. Pozorování toho, co se ve mě odehrává. Z pozice pozorovatele je vše jasnější, nestáváš se součástím dramatu, jež tě má normálně tendenci vtáhnout. Klid je krásné místo v sobě, bez ohledu na to, co se děje vně i uvnitř. Je možné si jej zachovat. Král tak činí, král tak jedná. Ten opravdový Král, je v sobě jistý, nenechá se lapit do pastí ega. Svého, ani nikoho jiného. S laskavostí jedná v zájmu nejvyššího dobra. Pro sebe v první řadě, ale také pro druhé. Je cestou milosti.
 
“Ve své jasnosti
vládnu
sám sově především
neb když na hubu padnu
jakým králem bych to byl
kdybych na nevinné se zlobil
a tím i sám na sebe
Nikdo učený
nepadl z nebe
Učíme se jak žít
učíme se milovat
v bezpečí být
a bezpečí dát
Kdo ví mnoho o naději,
jež se v Duši skýtá?
Není skrytá
zdá se tak být
když emoční bouří
necháš se zaslepit.
Najdi Klidu Oázu
ve tvém Srdci dlí
buď v ní
a jednej laskavě
k sobě i druhým a věz
že je to jednou z tvých cest
k naplnění
Tvého předurčení”
 
 
"Pokud královnou chceš být, krále třeba vyživit.
Ne, venku nehledej, děvečko má,
co vnitřní svět ti ne-dá.
V sobě objevit ti třeba kvality
jež vyživují královnu i krále
Kdo pravidla určuje?
Jakou hru tu hraje
když sama sebe na první místo dáš?
Své pocity, naděje
i chvíle beznaděje
kdy korunu z hlavy sundaváš
král nastupuje,
s láskou tebe objímá
miluje tě ve všem,
ač tobě se zdá
že zrovna pochybilas
někde v hloubi věříš,
že lásku si nezasloužíš
on tu je,
a ve všem tom tě miluje
podporuje
abys zranění svá prokoukla
a sebe zacelila
v plnosti své
jednala
Nevyživuj lačná místa
další falešnou záplní
když jsi to ty, koho potřebuješ,
abys mohla plně žít
sama sebe
se vším, co tě obsahuje,
se vším, co tě vyplňuje,
se vším, kým jsi
se vším, kým si jen myslíš, že jsi
dokud nedojdeš pochopení,
že pouze láska je platná
že pouze láska tě vyplňuje,
láska tě proměňuje,
do podoby čisté.
Tak dovol ji vejít,
sebou vyplnit.
Ona už je dávno tebou,
v nitru tvém se rozpíná
a tak nebrzdi ji
ve strachu ze zranění
zraňuješ pouze sama sebe.
Však víš, že když průchod sobě, lásce, dáš,
zázraky konáš
prostým bytím.
Neochuzuj sebe,
neochuzuj svět
a rozviň Srdce svého květ
nech mnohým přivonět
V důvěře otevírej komnaty své,
předlouhý čas zavřené
Dovol někomu vejít
a věř své síle
že ať už se potkáš na své cestě s jakýmkoli zklamáním a žalem,
jehož se obáváš,
že o sílu svou se opíráš,
a v ní rosteš
když svému strachu a bolesti čelíš
dále na nikoho zvenku ji nelepíš
víš
že v tobě se odehrává celý svět
a jak k němu přistupuješ
jak hluboce miluješ
a tím sebe oživuješ
Již můžeš
dát sama sebe na první místo
již můžeš
důvěřovat lásce
již můžeš
důvěřovat své síle
již můžeš
milovat"
 
Poselství vějíře, který skýtá mužské kvality, avšak prý by rád byl spíše (s) královnou. Dovolí ti vejít do svého vnitřního klidu, místa vyplnění, odkud tvoříš úplně jiný svět. Když nejednáš v reakci. Když necháváš promlouvat svou vnitřní moudrost, a ji následuješ.
Dovolí ti nahlédnout za oponu dění. Do hlubin příčiny a následku. Po povrch toho, co je na první pohled zřejmé. Uvidíš očima lásky.. očima, které vidí ve tmě. Očima Výra velkého.
Labuť tě jemně zahalí do své krásy a jemnosti. Zná své ctnosti. Netouží po pozornosti, a přesto se jí dostává. A ona si ji užívá. Je tou, která miluje. Světlo a život oslavuje. S vyššími světy spojuje.
 
Marabu. Strážce tajemství rodové linie. Pokladů ukrytých hluboko pod zemí. Hluboko v matrici DNA. Vytahuje na povrch, a zároveň tě do těch hloubek zve. Neodkryje tajemství bez toho, aniž by prověřil tvé odhodlání, síly a odvahu. Teprve pak vyjeví, postupně, dary, jež ti přináší. Dary, jež jsou Tvé.
 
Papoušek přináší radost a blaho srdce. Jeho barva léčí, zaceluje. On v korunách si prozpěvuje, a Tebe zve, aby ses přidala k jeho tanci. K životnímu tanci. Můžeš tančit i na troskách svého života. Šťastna, neb víš, že to, co se zhroutilo, nebylo zdrávo. Sílu tě to stálo. A ty si tu sílu z kořenů svých nabíráš zpět. Víš, že to, co je Tvé, nikdo Ti nemůže vzít. Nemůže padnout to, co je v tobě pevné, pravdivé a svobodné. To zdi iluzí padají. Dovol jim to a tanči a zpívej oslavné písně. Uvidíš, jak ti bude v životě snáz.
 
Kachna Ti dává péči. Ne vždy se dokážeš radovat, ve vysokých frekvencích dlít. Občas je ti třeba vyživit. Bolavé bytosti. Křehké a zraněné. Kachna ví, jak ukonejšit vody rozbouřené, jak se postarat o svá kachňátka. Ví, kdy něco obětovat pro dobro celku. Ona učí, jak zacházet s emocemi. A pravdu díž, emoční inteligence je něco, co můžeme rozvíjet celý život. Naslouchej jejímu volání.
 
Kožešina z lišky. Liška podšitá Tě učí, jak proklouznout vrstvami dění. Kudy cesta tvá se vine. Jak proplížit se bez vidění. Venku i uvnitř. Okolo stráží duše tvé, které dlouho sloužili ti, a teď v prožívání možná brání. Liška pohlédne za ní.. co chrání? Dovol lišce vejít do svých komnat. A pak spatři očima výra, hloubku toho, obsahuješ. Důvěřuj, že již můžeš. Si to plně navrátit do života. A pokud bys to před někým potřebovala schovat, liška ti vždy ráda pomůže, když jí občas dopřeješ, spočinutí na sluníčku, jež ji - tebe - vyživuje. Tak jako ona, i tvé nejryzejší nitro, dlouho schované, potřebuje pocítit svobodu, paprsky slunce a vítr na tváři. Dovol si to. Dovol si prožít sebe. Jsi v bezpečí. Záda Ti kryje Král!
 
Hovězí kůže, kotvící v zemi, se zlatavým pláštěm, kolem ramen tvých, přichází, přinést ti medicínu zemitosti, prosperity, a hojnosti všeho, co je ti k životu třeba.
 
Záhněda z mého prvního osobního vějíře. S příběhem lásky. Milující, pečující, jemná a do ženství zvoucí.
 
Naslouchej volání svého Srdce, i když rozum je z toho v prdeli.
 
Ptej se po hlubší i vyšší pravdě.
 
Velký duch hovoří skrze Tebe.
 
Buď k sobě upřímná, a konej, jak si přeješ.